Řecko jako na dlani z lodi MSC Magnifica

Ranní paprsky středomořského slunce se už pomalu začínají opírat do paluby, mořský vzduch prosycený solí opájí svou podmanivou vůní a v dálce se rýsují zvolna se přibližující obrysy italského pobřeží. Vítejte na palubě MSC Magnifica, která nás tentokrát nese ke břehům řeckých ostrovů.

Ve městě gondol a masek

„Tak co vyzkoušíš jako první?“ prohodí směrem ke mně naše průvodkyně Jana se zvídavým pohledem. Konečně jsme se nalodili a teď si každý může vychutnávat volný čas podle svého gusta. A hned zjišťuji, že na to není vůbec lehká odpověď. K mání je toho totiž opravdu spousta. Od velkého výběru nejrůznějších dobrot v bufetu až po slunění se na lehátku u některého z bazénu či vířivek. K dispozici je i sportovní hřiště nebo sauna. Každý si tady tak opravdu přijde na své. Nakonec volím procházku po palubě s úžasným výhledem na vzdalující se Benátky.

Tam jsme totiž strávili celý den před naloděním. 170 ostrůvků propojených úzkými můstky a spousta historických památek snad nemůže nechat nikoho chladným - a ani já nebyla výjimkou. Náměstí svatého Marka, plavba nejznámějším kanálem Grande i bloudění v malebných benátských uličkách – to všechno patří k povinnostem při návštěvě jednoho z nejkrásnějších přístavů Itálie, které jsme beze zbytku splnili. Naši prohlídku zpříjemňovalo i poutavé vyprávění naší průvodkyně, která nás zasvětila do místního specifického způsobu života i historie města.

Večer nás čekala první večeře, pro kterou je pokaždé zvolené jiné téma. Jednou je oblečení laděno do italské trikolóry a na podnosech najdete tradiční tiramisu - to když na palubě zavládne italský večer. Jindy jsou k vidění podpatky a pánové ve smokinzích. Gala večery jsme měli hned dva, kromě elegantního oblečení se podávají i vybrané speciality, mezi kterými nechybí tradiční plody moře ani vynikající víno.

Kouzlo středověkých pevností jižní Itálie

Nepopiratelnou výhodou plaveb je, že se každý den probudíte a před vámi se rozprostírají nové krajiny a území. My jsme během noci urazili více než 800 kilometrů a před námi se ocitlo jedno z největších přístavních měst jižní Itálie - Bari. Už z dálky je vidět dominanta města – mohutná bazilika sv. Mikuláše s ostatky tohoto významného světce. Zblízka pak objevujeme krásu středověkých památek i živou pobřežní promenádu. Teprve tady – v ospalých italských uličkách obklopených olivovými háji na Vás definitivně dýchne kouzelná atmosféra subtropického Středomoří.

Ke kolébce olympijských her

Středověké stavby Bari další den vystřídaly památky ještě o pár tisíciletí starší. Z přístavu jsme totiž hornatou krajinou dorazili do míst, která dala za vznik olympijským hrám – do starověké Olympie. Z výšky na nás majestátně shlíží sochy řeckých hrdinů a vedle nich jsou k vidění miniaturní modely celého areálu, tak jak stál před pár tisíciletími.

 Chlad muzejních zdí jsme po chvíli vyměnili za sluncem vyhřáté stezky Olympie. Nejvíce turistů se kupí v místě, kde se oficiálně zapaluje olympijský oheň, který pak putuje až na místo konání her. Ruiny jsou ale rozeseté po celém areálu s dominantním chrámem zasvěceným bohu Diovi. Z výletu se vracíme až odpoledne plní dojmů i historie, do které nás zasvětila místní průvodkyně společně s naší průvodkyní Janou.

Za větrnými mlýny na „gay friendly“ ostrov Mykonos

 Dlážděné uličky lemované bíle omítnutými domky s typicky modrými oblými střechami. A úplně na vršku tyčící se nepřehlédnutelná dominanta středomořského ostrova – větrné mlýny. Hádáte správně. Naší další zastávkou byl malebný ostrov Mykonos. Prý místo hojně navštěvované homosexuály a proslulé nočním životem. To mě spíš nalákaly křivolaké uličky plné obchůdků a restaurací a také nedaleká písečná pláž omývaná průzračnou vodou.

 Nedaleko ní místní Řek nabízí výlet na posvátný ostrov Délos. Nachází se zde rozsáhlé archeologické naleziště – to zase nalákalo průvodkyni Janu. Z památek se s dalšími vrátili až odpoledne. Ty nás neminou ani zítra, v plánu je totiž místo, které má většina lidí s Řeckem spojené nejvíce – Athény.

Athény: Památky na každém kroku

 Do Athénské metropole jsme se dostali přes přístav Pireus. K nejslavnějším památkám se ovšem musíme autobusem složitě proplést uličkami, které působí, jakoby se zde zastavil čas. Krize udělala své,  i tak se odtud ale nevytratil typický ruch velkoměsta.

Nahoře na Akropoli se nemůžu nabažit dech beroucího výhledu na celé město. Antické stavby se tu blýskají pod salvou fotoaparátů. Každý turista, a že jich není málo, chce mít fotku se stavbami starými několik tisíciletí. Proto raději opouštíme Akropoli a míříme do centra města. Z křivolakých uliček nás usměvaví číšníci lákají na místní speciality, na každém rohu objevíte jiný obchůdek s typickými řeckými suvenýry. Na radu místní průvodkyně si poté každý v tašce odnáší většinou láhev vyhlášené pálenky Ouzo nebo typické řecké olivy a koření.

Na hradbách Dubrovníku

Poslední dva dny plavby už se vracíme Jaderským mořem zase zpátky do Benátek. Krásy Řecka sice opouštíme, úplný konec ještě ale není. Na trase je totiž Dubrovník! Středověké město obehnané kolem dokola vysokými hradbami. Z nich mi neskutečně malebné pohledy na střechy, kostely a paláce nedovolí foťák schovat do batohu. Ale nejsem jediná. O turisty tu opravdu není nouze. Korzující davy mě zahnaly do postranních uliček, kde na vás dýchne ta pravá balkánská atmosféra. Úzké uličky křižují šňůry s rozvěšeným prádlem a vzduch je prosycený právě uvařeným obědem. Tady teprve zjistíte, že Dubrovník není jen o předražených restauracích a turistickém ruchu.

Sedíme v lodní restauraci a máme před sebou poslední snídani. V kulatých oknech trupu lodě už rozeznávám známé obrysy typických benátských domků. Jemné zaškobrtnutí lodě napoví, že MSC Magnifica právě přistála v přístavu. Teď už nezbývá než se těšit na příště.