Studie o emisích výletních lodí opomíjí celou řadu faktů. Jdeme životnímu prostředí naproti, jak se jen dá, brání se průmysl výletních lodí.
Začátkem června letošního roku vyšla studie Transport & Environment na téma emisí výletních lodí, která podle Mezinárodní asociace lodních společností (CLIA – Cruise Line International Association) byla nejen zpracována bez jakékoli diskuze nebo vstupu z odvětví, ale také bez odborného posouzení a použití vědeckých metod. Výsledkem je tak zpráva, která opomíjí celou řadu faktů, další pak zkresluje nebo prezentuje, aniž by je zasadila do příslušného kontextu.
V tomto ohledu se ke zprávě vyjádřila také skupina lodních společností Carnival Corporation, která upozornila na to, že zavádějící je už samotná její výchozí myšlenka. Srovnává totiž environmentální dopad síry v automobilové naftě a palivu používaném k pohonu výletních lodí (potažmo komerčních plavidel). Ve skutečnosti ale silniční nafta nesplňuje právní, technické ani bezpečnostní požadavky (poznámka: automobilová nafta má nižší bod vzplanutí) pro použití na lodích. Studie je tak naprosto nesprávným a bezvýznamným srovnáváním jablek s hruškami, aut s loděmi.
Přesto, že odvětví výletních plaveb představuje necelé 1 % z celkové lodní dopravy, zavázalo se k ochraně životního prostředí a budoucnosti bez emisí.
Tento cíl je dlouhodobý a jeho naplnění bude přes usilovnou snahu lodních společností nějakou dobu trvat. Pokrok je však možné zaznamenat už teď. Odvětví výletních lodí si velmi brzy osvojilo technologii čištění výfukových plynů (EGCS – Exhaust Gas Cleaning System) a díky tomu už nyní pomáhá omezovat emise síry a znečištění prachovými částicemi v lodní dopravě celkově až za hranici zákonem stanovených limitů. V současné době je touto technologií vybaveno už 111 výletních lodí s celkovou kapacitou více než 305 tisíc pasažérů. Na 12 dalších se pracuje, u 30 je to v plánu, v případě 27 nových lodí s kapacitou bezmála 100 tisíc pasažérů je pak tato technologie už samozřejmostí.
Mezi průkopníky se lodní společnosti mohou směle řadit, také pokud jde o pohon na zkapalněný zemní plyn (LNG - Liguefied Natural Gas). Z nových lodí, jež se aktuálně staví, jich bude zkapalněný zemní plyn coby primární palivo používat více než třetina, celkem tedy 25. Již brzy tak doplní 2 lodě, které LNG mohou využívat při kotvení v přístavu, a tím omezit emise v pobřežních městech. Více než 70 % flotily výletních lodí – celkem 152 plavidel – se pak může pochlubit „duálním pohonem“ a schopností využívat kromě tradičních fosilních paliv také alternativní zdroje, jako jsou metanol nebo bionafta. Ani tady však pokrok nekončí: některé z lodí dokážou už dnes přeměnit na palivo dokonce i potravinový odpad, který vyprodukují. Tyto skvělé výsledky, nesrovnatelné s žádným jiným sektorem lodní dopravy, studie podle asociace ani zdaleka nedoceňuje.
Práce na udržitelné budoucnosti je však stále ještě hodně a lodní společnosti jsou si toho vědomé. Souhlasí s tím, že by při kotvení v přístavech měla být maximálně využívána možnost připojení k elektřině (takzvaná SSE - Shore Side Electricity), která by vyvážila pohon za pomoci fosilních paliv na moři. Vítají a podporují zavedení přechodného osvobození od daně z elektřiny Evropskou unií a v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO – International Maritime Organisation) se aktivně zapojují do omezování emisí skleníkových plynů.
Narážejí však také na omezení, co se týče specifických místních podmínek. Investice do technologií pro připojení k elektřině v přístavech není malá a musí dávat smysl. Aby se při jejím využívání skutečně omezovaly emise, musí elektřina pocházet z čistých zdrojů a musí být také skutečně účelnou variantou k pohonu lodi na zkapalněný zemní plyn nebo technologii čištění výfukových plynů. Přesto, že je jí už vybaveno 55 výletních lodí, tedy více než 27 % z celkové kapacity, neexistuje ve světě jednotný systém připojení, a tak je možné využít elektřiny na pobřeží jen ve 13 přístavech, které lodě asociace navštěvují: Brooklyn, Halifax, Hamburg Altona, Montreal, San Diego, San Francisco přístaviště 32, Los Angeles, Long Beach, San Pedro přístaviště 92 a 93, Seattle, Šanghaj, Vancouver Canada Place a Juneau. Ani tak se ale lodní společnosti nevzdávají a SSE aktuálně plánují na 11 stávajících a 17 nových plavidlech.
Celkovou situaci, co se týče omezování emisí, neusnadňuje ani legislativa. Ještě nějakou dobu bude trvat, než se do zbytku Evropské unie rozšíří takzvané standardy oblasti kontroly emisí síry (SECA – Sulfur Emission Control Area), lodní společnosti do nových technologií investují ale už dnes. Smysluplného pokroku přitom dosáhnou jen tehdy, budou-li mít dostatek informací a potvrzení toho, že budou moci využít jak otevřené, tak uzavřené technologie čištění výfukových plynů, a také toho, že se na vývoji zkapalněného zemního plynu a alternativních paliv dále pracuje, že budou podporované a fyzicky k dispozici. Tvrzení zprávy, že „lodě mohou k redukci oxidů dusíku a prachových částic využít systémy selektivní katalytické redukce (SCR) a filtry pevných částic“, podle asociace vůbec nebere v úvahu jejich dostupnost ani finanční investici potřebnou k jejich nasazení a uplatnění.
Činnost norského fondu NOx a jemu podobných podpůrných finančních mechanismů asociace CLIA vítá, upozorňuje však na to, že přes to, že už do technologií pro omezování emisí investovaly ohromné částky, lodní společnosti ještě žádnou peněžní podporu neobdržely.
Na závěr je třeba upozornit na to, že aby aktivity v oblasti omezování emisí a ochrany životního prostředí obecně dávaly smysl, musí se na definování cílů podílet všichni, jichž se týkají. Mezinárodní asociace lodních společností se k čistší Evropě pro všechny její občany hrdě hlásí a uvítá možnost jakékoli spolupráce, která k ní má vést.