Mezinárodní datová hranice /

Mezinárodní datová hranice (International Date Line – IDL) je pomyslná čára na zemském povrchu, která definuje hranici mezi jedním a následujícím kalendářním dnem. Hranice byla stanovena dohodou mezi státy, a to tak, aby se pokud možno vyhnula pevnině a lidskému osídlení. Vyskytuje se na půli cesty, neboli 180 stupňů na východ od nultého poledníku v londýnském Greenwichi, který je referenčním bodem časových zón.

Mezinárodní datová hranice vede od severního k jižnímu pólu a odděluje od sebe západní a východní polokouli. Není to rovná čára, ale „kličkuje“ kolem 180. poledníku, aby se vyhnula politickým hranicím a hranicím zemí a aby některé státy „nepřeťala“ ve dví. O tom, že povede jen řídce osídlenou oblastí středního Tichého oceánu, bylo rozhodnuto na mezinárodní konferenci, která proběhla v roce 1884 ve Washingtonu D.C.

Při každém překročení datové hranice je třeba upravit si na hodinkách a dalších zařízeních datum tak, aby na východ od hranice bylo o den méně než na západ od ní (to znamená rozdíl jedné hodiny s každými 15 stupni zeměpisné délky). Předejde se tak tomu, že cestovatelům mířícím na západ přes datovou hranici bude jeden den chybět, zatímco těm cestujícím na východ naopak přebývat.

Zajímavostí je, že datová hranice není upravena mezinárodním právem, a tak si státy mohou samy zvolit, které datum a časové pásmo budou používat. Některé země ke změnám už v minulosti z praktických důvodů přistoupily.